DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Čs. opevnění

Československé opevnění

 

Opevnění v prostoru obce Slup

Jihomoravská obec  Slup je z pohledu budování obrany na konci třicátých let minulého století pozoruhodná především množstvím dochovaných objektů lehkého opevnění, které se nacházejí v těsné blízkosti obytné zástavby. Pohraniční území od Znojma po obec Hrádek armádní důstojníci rozdělili z taktických a organizačních důvodů na tři stavební úseky, které obdržely označení Znojmo 7/I, 7/II a 7/III. Do září roku 1938 se v rámci těchto úseků podařilo stavebním firmám vybetonovat celkem 121 objektů lehkého opevnění vz. 37 (LO vz. 37). Ve výběrovém řízení na výstavbu LO zvítězila pražská stavební firma Karfík a Hvězda. Ředitelství opevňovacích prací zadalo výstavbu objektů LO vz. 37 v úseku Znojmo 7/I dne 28. června 1937, v úseku 7/II dne 2. října 1937 a v úseku 7/III pak 16. března 1938.

Úsek Znojmo 7/I čítal celkem 50 pevnůstek vz. 37 a začínal u obce Hnanice, pokračoval přes obec Šatov, Vrbovec až na úroveň Strachotic, kde navazoval na úsek Znojmo 7/II. Úsek 7/II tvořilo celkem 59 objektů LO. Linie vedená od Znojemské přehrady podél levého břehu Dyje přes Krhovice a končí zhruba na úrovni obce Oleksovičky.  V námi popisovaném prostoru obce Slup a jejího bezprostředního okolí jsou to právě objekty úseku 7/II, které se v počtu 13 pevnůstek nachází na polích severně a jižně od obce. Poslední úsek Znojmo 7/III je pouze doplňujícím úsekem, který čítá 12 objektů LO vz. 37. Tyto měly vhodně vyplňovat hluché prostory obrany v prvním sledu pevnostní linie. Vojenský stavební dozor ve všech třech úsecích vykonával por. Pěch. Ladislav Opatřil.

Výstavbu opevnění na hranicích tehdejšího Československa si vyžádala mezinárodní situace třicátých let minulého století, která se zásadním způsobem začala zhoršovat po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. Tehdejší představitelé mladého Československa velmi intenzívně pracovali na koncepci obrany státu, který měl jednu z nejdelších hranic s Německem - pozoruhodných 1545 km. Po tzv. anšlusu (připojení) Rakouska 13. 3. 1936 se délka hranice s Hitlerovou říší ještě prodloužila – na plných 2103 km. Pro obranu republiky se z různých uvažovaných alternativ jako nejvhodnější jevila kombinace silného opevnění a moderní vysoce pohyblivé armády. Pevnostní systém měl zastavit nebo výrazně zpomalit vpád nepřátelských vojsk, získat čas pro mobilizaci sil vlastních i spojeneckých, umožnit kryté manévrování a nástup vlastních jednotek do určených pozic, nebo vytvořit prostor pro další politické řešení situace.

V letních měsících roku 1936 došlo k zahájení opevňovacích prací na asi 150 km úseku jihomoravské hranice od česko-moravského pomezí v blízkosti Slavonic až po moravsko-slovenskou hranici na soutoku řek Dyje a Moravy. Tehdy zde firmy vybudovaly necelé dvě stovky objektů LO vz. 36. V letech 1937 až 1938 došlo k výraznému posílení obranných pozic vybudováním několika úseků LO vz. 37, které tvořilo na 900 (!) pevnůstek. Obranné linie zde vybudované měli chránit některé ze životně důležitých komunikací. Především se jednalo o železniční tratě Praha- Bratislava, Vídeň,-Berlín přes Šatov, Znojmo a Moravské Budějovice, Vídeň-Brno přes Helvín, Hrušovany nad Jevišovkou a Střelice a konečně Znojmo-Břeclav. Dále chránily silniční spojky Znojmo-Pohořelice-Brno, Břeclav- Hustopeče-Brno a Znojmo-Jihlava-Praha.

(publikace: Čs.opevnění ve Slupi u Znojma, Pavel Andrýsek, 2008)

Opevnění v katastru obce Slup a Oleksovičky

          LO vz. 36 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 LO vz. 37 TO   MJ-S 11 "Alej" (nepostaven) TO   MJ-S 12 "Hráz" (nepostaven)
Armádní sbor ZVV Brno III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor III. sbor - -
Stavební úsek 2 Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - II Znojmo 7 - III Znojmo 7 - III Znojmo 2 Hrádek 2 Hrádek - -
ŘOP 60 55 54 53 52 51 49 48 47 111 110 71 70 - -
VEČ 491 494 495 498 502 504 505 506 507 499 510 511 514 - -
Typ 1 A-140 A-120 A-160 A-160 A-140 E A-140 A-120 A-160 A-160 A-140 A-120 Izolovaný pěchotní srub oboustranný Izolovaný pěchotní srub oboustranný
Odolnost - N N Z S S N N N N Z S Z II II
Úsek - - - - - - - - - - - - - ŽSV XI. Hrušovany nad Jevišovkou ŽSV XI. Hrušovany nad Jevišovkou
Podúsek - - - - - - - - - - - - - Šatov Šatov
Osádka 2 - 6 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 35 37

 

Pomocí maps.google.cz, ropiky.net a opevneni.cz jsem vytvořil interaktivní mapu československého opevnění na Znojemsku:

Modře značené:             LO vzor 36, úsek 2 Znojmo
Fialově značené:            LO vzor 36, úsek 3 Hrušovany nad Jevišovkou (bohužel se zobrazují modře, takže splívají s úsekem 2 Znojmo)
Zeleně značené:             LO vzor 37, úsek 2 Hrádek
Tyrkysově značené:      LO vzor 37, úsek 7 - I Znojmo
Červeně značené:          LO vzor 37, úsek 7 - II Znojmo
Žlutě značené:               LO vzor 37, úsek 7 - III Znojmo
Žluté domečky:             TO

Pro úplné zobrazení mapy klikněte na následující odkaz: (Rozmístění čs. opevnění na Znojemsku)

                            
Zobrazit místo Rozmístění čs. opevnění na Znojemsku na větší mapě                                                                                           (Výřez mapy bunkrů v okolí Slupi)

Specifikace československého opevnění

Lehké opevnění vz.36
Vznik tohoto jednoduchého železobetonového kulometného hnízda spadá do poloviny roku 1936, kdy padlo rozhodnutí o započetí opevňování hranic i na vedlejších směrech a to pomocí lehkých objektů. Tyto objekty byly budovány v několika variantách, značených jako A, B, C, E, které se navzájem lišily počtem kulometných střílen a odolností. Typy A a B byly dvoustřílnové, C třístřílnový a ojedinělé exempláře typu E mají pouze jedinou čelní střílnu. Jak postupovala výstavba uváděly se do praxe drobná vylepšení, takže například na jižní Moravě se můžeme setkat s modifikacemi objektů i pro boční palby a samostatnou kapitolou byly objekty na Slovensku, které již stojí na pomezí mezi tímto typem a zcela novou koncepcí, reprezentovanou objektem vz. 37.
Vyzbrojeny byly standardními kulomety - zejména staršími těžkými vz. 24 nebo lehkými vz. 26 a osádka se pohybovala od 2 do 6 mužů v závislosti na počtu zbraní. Vstup do objektu kryla jednoduchá dřevěná, nebo plechová dvířka a střílny byly uzavírány posuvnými 20 mm silnými pancéřovými uzávěrami. Odolnost pevnůstek byla vypočtena na zásah 8 cm dělem, nebo minometem stejné ráže. Jednotlivé pevnůstky byly většinou situovány na místa s dobrým rozhledem, odkud mohly působit do předpolí dalekými palbami kulometů. Jejich odolnost v boji by asi nebyla velká a samy o sobě mohly tvořit jen jakousi kostru obranného postavení budovaného polním způsobem.
 

 

Lehké opevnění vz.37
Objekty lehkého opevnění z roku 1936 nemohly zcela obstát kladeným požadavkům, což zapříčinilo vznik zcela nově koncipovaných lehkých objektů, označovaných dle roku vzniku jako vz. 37. Obrana byla nyní založena především na souvislé palebné přehradě vedené bočními palbami lehkých a těžkých kulometů a především na důkladném vzájemném krytí jednotlivých pevnůstek. Linie mohla být vedena buďto v jediném sledu (clona), nebo ve dvou, vzájemně se podporujících sledech (čára), doplněných překážkami a v době mobilizace i polním opevněním.
 
Typy LO vz.37
Typ A je určen pro boční palby dvou kulometů ve střílnách, krytých z pohledu nepřítele charakteristickými uchy. Osádku mělo tvořit 7 mužů a jedná se o nejrozšířenější typ. Kromě šikmé a lomené varianty bylo používáno šest dalších podvariant, lišících se rozevřením os střílen a označovaných jako A-120, 140, 160, 180, 200 a 220 (číslo za pomlčkou vždy udává úhel os střílen ve stupních).
Typ B je obdobný, pouze jedna kasemata je opatřena střílnou v čelní stěně a příslušná strana objektu tedy postrádá krycí ucho. Základní varianty jsou B1 (při pohledu čelem k nepříteli je boční střílna vlevo) a B2 (zrcadlově obrácený). Podle úhlu sevření os střílen se dále rozlišovaly varianty B1(2)-80, 90 a 100. Lomené či šikmé varianty se používaly, avšak jsou velice vzácné.
Typ C je jednoduché kulometné hnízdo pro jeden kulomet a jeho dvoučlennou obsluhu. Původní varianta měla střechu provedenou pouze z vlnitého plechu, velká část těchto objektů však byla již při výstavbě opatřena železobetonovou střechou. Uvnitř mělo být pouze nejnutnější vybavení a objekt byl budován pouze v nižší odolnosti.
Typ D je zjednodušeně řečeno polovinou typu A, pouze s jednou kasematou (střeleckou místností). Podle orientace rozlišujeme typy D1 (střílna vpravo) a zrcadlově otočený D2. Objekty se často používaly ve dvojicích místo pevnůstky typu A, která nemohla být kvůli konfiguraci terénu použita, například po stranách náspu procházejících napříč linií.
Typ E je plnohodnotným odolným objektem určeným rovněž pro čelní palby. Vyskytuje se v obou odolnostech (normální i zesílené) a ve dvou zrcadlově obrácených variantách E a E1.
Typy F, G, H měly být určeny pro běžný 3,7 cm protitankový kanón (KPÚV - kanón proti útočné vozbě). První dva typy měly být obdobné typům D a E, v případě posledního se mělo jednat pouze o úkryt pro kanón a jeho obsluhu, která měla bojovat v polním postavení vybudovaném poblíž. Vybudovány byly jen dva takové objekty.
Typy K měly být perspektivní náhradou nepříliš povedených konstrukcí F a G. Vyjma jediného pokusného objektu nebyly již budovány.
 

 

Čs.těžké opevnění
Vzhledem k velké délce hranice, kterou bylo třeba bránit, nebylo možné po celé její délce budovat souvislé linie těžkého opevnění. Těžké opevnění, tvořené především pěchotními sruby, bylo budováno v prostorech pro naší obranu nejdůležitějších. Jde o robustní stavby většinou dvoupatrové, vyzbrojené jak kulomety, tak protitankovými kanóny, případně minomety. Charakteristickým znakem těžkých objektů jsou tzv.pancéřové zvony a kopule určené k pozorování bojiště a řízení palby srubu nebo k palbě kulomety. Každý takový srub by byl v boji zcela samostatný, měl vlastní zdroj pitné vody, vlastní filtrovnu a rovněž strojovnu sloužící k výrobě elektrické energie. Sruby se od sebe liší nejen velikostí, tvarem, výzbrojí, ale i tloušťkou svých stěn a počtem osádky. To vše podle úkolu, který měly plnit a místa, kde byly postaveny. Běžné pěchotní sruby mají kubaturu cca 1300 až 1500 m3 betonu, který je vyztužen 100 až 120 tunami ocelové výztuže. Odolávaly dělostřeleckým granátům do ráže 24 cm. Do září roku 1938 se podařilo stavebně dokončit 228 samostatných těžkých pevnostních objektů určených k bojové činnosti a jeden samostatný těžký objekt určený k výcviku a zkouškám.
 
Odolnosti objektů těžkého opevnění:
Stupeň odolnosti 1 2 I II III IV
Čelní stěna (cm) 120 175 175 225 275 350
Střecha (cm) 100 150 150 200 250 350
Odolnost ráží (mm) 15,5 18 21 28 30,5 42

 
Prameny:
www.ropiky.net
www.opevneni.cz