DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Dyjsko Mlýnský náhon

Dyjsko - Mlýnský náhon

(německy  Thayamühlbach-Kanal) je technická památka, známá také jako Mlýnská strouha, Krhovicko–jaroslavický náhon. V současnosti 31,7 kilometrů dlouhé vodní dílo, jedno z nejstarších na Moravě. Mlýnský náhon odbočuje z řeky Dyje u obce Krhovice a vrací se do řeky Dyje za rakouským městem Lava nad Dyjí (německy Laa an der Thaya).

Současné podoby nabyl ve třicátých letech 19. století při rozsáhlých úpravách všech souvisejících vodních děl, kdy zároveň vznikl spolek českých a rakouských mlynářů využívajících náhon. Spolek nazývaný „Lávská konkurence“ - podle rakouského města Lava nad Dyjí (německy Laa an der Thaya), které bylo jedním z velkých uživatelů náhonu, upravoval pravidla užívání tohoto významného zdroje vodní síly. Krhovicko–jaroslavický náhon je významnou technickou památkou.

 

Historie

Písemné záznamy zmiňují vodní mlýn v Micmanicích na tomto náhonu již roku 1302. Zda náhon v té době pokračovál i do dalších obcí, není zřejmé, až do roku 1434, kdy dle písemných záznamů bylo rozhodnuto o zřízení Horního jaroslavického rybníka - mezi Slupí a Oleksovičkami.
V 16. století již na tomto náhonu jsou zmiňovány mlýny tři: v té době již pusté vsi Neslovice, vodní mlýn ve Slupi (1512), vodní mlýn v obci Oleksovičky (1553).

Pro zajištění stejných podmínek, různí vlastníci mlýnů, hlavně při nízké hladině v řece Dyji, museli dodržovat smluvenou výšku zadržované vody, což bylo příčinou častých sporů.
Po dokončení stavby mlýna v Jaroslavicích, po roce 1704, byl náhon prodloužen potokem Daníž, a po vysušení jaroslavického rybníka počátkem 19. století toto prodloužení bylo zachováno vybudováním části kanálu na jižní straně rybníka.
Stávající podobu ma náhon od 30. let 19 století, kdy byl prodloužen od Dyjákovic po rakouské město Lava nad Dyjí (německy Laa an der Thaya). Město Lava nad Dyjí, které již někdy na přelomu 16. a 17. století z obranných a hospodářských důvodů svedlo vodu ze starého hlavního koryta řeky Dyje u Hevlína do městských příkopů a na Lávský mlýn. Do počátku 18. století bylo staré koryto již natolik zanesené, že nebylo schopno odvádět vodu při jejím zvýšeném stavu a město tak začalo trpět velkou vodou. Neudržitelná situace vedla po jednání v letech 1830–1833 k rozsáhlým úpravám všech vodních toků protékajících tímto územím, v jejichž důsledku došlo k trojnásobnému prodloužení krhovicko–jaroslavického náhonu. Po úpravách protéká náhon rakouskou Lávou, kde sloužil a slouží k pohonu mlýna přímo v Laa a mlýna Ruhhof. Pro udržování celku regulačních děl z let 30. let 19. století, včetně mlýnského náhonu, byla vytvořena tzv. Lávská konkurence, výbor složený ze šesti moravských a čtyř dolnorakouských členů který působil mezi lety 1894 a 1922.
 
Prameny:
www.wikipedia.cz